Biden čeká ruskou invazi v příštích dnech, Rusko vyhostilo diplomata USA

Sankce proti projektu

V roce 2017 odsouhlasil Kongres Spojených států amerických zavedení sankcí proti Rusku, které postihovaly i evropské firmy spolupracující na zdvojení plynovodu Nord Stream. Tyto americké sankce kritizovali německá kancléřka Angela Merkelová a tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, kteří se obávali jejich negativního vlivu na energetické zásobování Evropské unie.[18][19]

Začátkem roku 2019 bylo v orgánech Evropské unie dohodnuto řešení, které mělo urovnat spory o plynovod Nord Stream 2 v rámci EU a umožnit tento plynovod dostavět. Těmito opatřeními byl do určité míry omezen vliv ruského plynařského koncernu Gazprom na provoz plynovodu a naopak posílen vliv německé vlády a institucí EU. Stavba těchto dvou rour měla být původně dokončena do konce roku 2019.[20] Určité zdržení stavby vzniklo zprvu kvůli stanovisku dánské vlády, která nesouhlasila s trasou plynovodu v blízkosti ostrova Bornholm, avšak koncem října 2019 po změně této trasy dala potřebné povolení.

V listopadu 2019 byla velká část potřebných prací, zvláště pokládání potrubí na mořské dno pomocí speciálních lodí (patřících nizozemským podnikatelům), už dokončena. Všechny státy, které leží na březích Baltického moře, daly potřebná zásadní povolení. Jako poslední to bylo Dánsko, které souhlasilo s tímto projektem v říjnu 2019. S ohledem na jisté aspekty ochrany přírody požadovalo Dánsko určitou změnu trasy (její prodloužení), což znamenalo další zdržení a prodražení stavby plynovodu.[21] Nizozemská společnost Allseas pak krátkou dobu, pouze do prosince 2019, pokládala potrubí do hloubky 30 m a více pomocí speciálních lodí Pioneering Spirit a Solitaire. K dokončení plynovodu chybělo k tomuto datu jen asi 130 až 150 km rour, podle jiných údajů maximálně 160 km (tedy pouze 65 až 80 km trasy). V prosinci 2019 však pohrozily Spojené státy nizozemské společnosti Allseas silnými sankcemi, načež se její majitelé rozhodli obě lodě ze stavby odvolat.[22]

Na jaře 2020 vyplula relativně malá ruská speciální loď Akademik Čerskij z přístavu Nachodka u Japonského moře. Začátkem května 2020 se dostala do území Baltského moře severovýchodně od německého ostrova Rügen, kde musela zakotvit. Poté připlula také druhá ruská loď Fortuna určená k pokládání potrubí v mělkých vodách, která zakotvila v Rostocku. Účelem případného nasazení obou lodí je dokončit zbývající část plynovodu od území jižně od dánského ostrova Bornholm do přístavního města Lubmin ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko,[23] práce však ani v prosinci 2020 nemohly kvůli americkým sankcím pokračovat.

Projekt Nord Stream 2 měl být podle změněného očekávání z roku 2019 dokončen v druhé polovině roku 2020.[21] Kvůli rozsáhlým sankcím ze strany Spojených států to však nebylo možné. V lednu 2020 se vycházelo ze zpoždění až o jeden rok.[24] V srpnu 2020 se Evropská komise ohradila proti sankcím USA a vzniklo očekávání, že by potrubím Nord Stream 2 mohl být již začátkem roku 2021 přepravován zemní plyn z Ruska.[25][26] K 6. prosinci 2020 bylo však potrubí položeno na mořské dno jen na 94 % celé trasy.[27] Ruské ministerstvo zahraničí protestovalo toho dne proti trvajícím snahám USA projekt Nord Stream 2 zcela zastavit.[27] Ačkoliv německá spolková vláda tento projekt nadále podporovala a Rusko mĕlo v úmyslu pokračovat v pokládání potrubí pomocí vlastních lodí, byl termín dokončení projektu a tím jeho uvedení do provozu stále velmi nejistý.[27] V prosinci 2020 bylo oznámeno, že ruská loď Akademik Čerskij zahájila práce na dokončení potrubí Nord Stream 2.[28]

Certifikaci projektu Nord Stream 2 měla provést norská společnost Det Norske Veritas (DNV GL), která od roku 2012 pravidelně prověřuje i starší plynovod Nord Stream. Prověrky mĕly za cíl minimalizovat rizika projektu z hlediska bezpečnosti pro lidi a životní prostředí. Kvůli trvajícím americkým sankcím společnost prohlásila v listopadu 2020, že nemůže testovat ani ověřovat zařízení na plavidlech používaných ke stavbě plynovodu. Vzhledem k situaci, která trvala na počátku roku 2021, nebyla DNV GL schopna po dokončení výstavby potrubí vydat certifikát.[29] Německá spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko, která má zájem na dokončení plynovodu Nord Stream 2, se poté rozhodla působit proti americkým sankcím a také přesvědčovat veřejné mínění prostřednictvím ekologické nadace, kterou zřídila spolu s Nord Stream AG.

Podle odhadů měl být Nord Stream 2 dokončen v první polovině roku 2021. Jednu ze dvou linek podmořského potrubí bylo možno připojit k zařízením na souši koncem června 2021.[30] Avšak teprve po v zásadě úspěšném jednání německé kancléřky Angely Merkelové s prezidentem Spojených států Joem Bidenem v červenci 2021 ve Washingtonu byly (jak se zdá jen předběžně) odstraněny politické překážky dokončení tohoto projektu. Tehdy bylo dohodnuto, že USA tomu již nebudou aktivně bránit. Německo a Rusko měly splnit určité podmínky, které mají umožnit Ukrajině, aby Nord Stream 2 rovněž akceptovala.[4] Patřilo k tomu smluvní ujištění, že Rusko bude Ukrajině platit zhruba 2-3 miliardy dolarů jako roční poplatek za průtok plynu do EU přes její území do určité míry nezávisle na jeho objemu. To se již v zásadě stalo, koncem roku však ohledně Ukrajiny vznikla nová mezinárodní krize a plynovod Nord Stream 2 nadále není v provozu. Pozorovatelé mají za to, že by jeho uvedení do provozu mohlo vést ke snížení cen zemního plynu na trzích zemí Evropské unie.[31]

Dne 10. září 2021 firma Gazprom oznámila, že výstavba plynovodu Nord Stream 2 byla dokončena.[32] Ani k únoru 2022 však není tento plynovod napojen na rozvodnou síť.

Co požaduje Rusko
Navrácení vojenského potenciálu a infrastruktury NATO do stavu z roku 1997, kdy byl podepsán Zakládající akt Ruska s NATO. 
Vzhledem k tomu, že Česká republika vstoupila do NATO až v roce 1999, je možné, že by ani na jejím území nesměly například cvičit žádné spřátelené jednotky.
Rusko například upozorňuje, že USA a jejich spojenci přesouvají vojenskou infrastrukturu na východ a rozmisťují ji na území nových členů, čímž "volně interpretovali" ustanovení zakládajícího aktu o spolupráci Ruska s NATO z roku 1997 o "zřeknutí se dodatečného trvalého nasazení značných bojových sil".
Ruské ministerstvo zahraničí přesuny západních vojsk odsoudilo. "Hysterie Bílého domu je očividná. Anglosasové potřebují válku za každou cenu," citoval web Russia Today mluvčí ruského ministerstva zahraničí Mariju Zacharovovou.